Češi své hospodské podrží, říká nejslavnější český sládek Václav Berka

Češi své hospodské podrží, říká nejslavnější český sládek Václav Berka
Je z třetí generace plzeňských sládků a svému otci dokonce šéfoval, Plzeňský Prazdroj je jeho srdeční záležitostí a slávu našich piv šíří do celého světa. Jeho srdečnost je nakažlivá, jeho přehled o profesi omračující.

Emeritní vrchní sládek pivovaru Pilsner Urquell, Václav Berka, se stal tváří kampaně Plzeňského kraje na podporu očkování. Co ho k tomu vedlo? Jak se proměnil pivní trh v posledním roce? Jak se vede hospodským? Zeptali jsme se za vás.

Jak jste reagoval, když vás Plzeňský kraj oslovil s prosbou o zapojení do očkovací kampaně? 

Moje reakce byla okamžitá - já jsem už dříve ve svých rozhovorech podporoval aktivity, které nám pomohou vrátit se k „normálnímu“ životu. Vždycky jsem říkal, že jestli nám pomohou roušky nebo respirátory, abychom mohli posedět u piva, tak jsem pro. A očkování je podle mého názoru cesta, která nás paradoxně může zbavit i těch roušek a budeme moci zasednout a popovídat si v hospodě u dobrého jídla a pití s těmi, které máme rádi.

Už jste „váš“ reklamní spot viděl?

Viděl, je z něj cítit nostalgie prázdné hospody, ale dominující je naděje, že se situace brzy zlepší. Natáčení probíhalo v prázdné plzeňské restauraci U Mansfelda a všechno klapalo jako na drátkách.  

Měl jste možnost pozorovat při práci tatínka a dědečka. Co je zásadně jinak a co je naopak pořád stejné ve výrobě piva?

Tatínek mě často vodil do Spilky, kde pracoval. Když jsem do pivovaru nastoupil, dalo by se říct, že jsem s ním pak přímo spolupracoval. A nakonec byl jeho nadřízeným, což samozřejmě nebylo snadné.

Pivovary se obrovsky proměnily, hlavně technologicky. Co zůstává stejné, je kvalita surovin a poctivost, například při zrání ve sklepích. U nás v Plzni je navíc stejný i ohřev ve varně v měděném kotli přímým plamenem. Ten umožňuje, aby suroviny na stěnách kotle trochu karamelizovaly, což přispívá k originální chuti a barvě piva. Podobně jako receptura, voda a ta zmíněná poctivost. Pořád taky používáme pro část piva dubové sudy pro jeho zrání. 

Jak se pandemie projevila v pivním oboru?

Koronavirová krize zásadně ovlivnila celé pivovarnictví, nás nevyjímaje. Hlavně proto, že za normálních okolností prodáváme přes hospody a restaurace okolo 40 % naší produkce. Což je víc, než u řady jiných tuzemských pivovarů, i než je průměr českého trhu. Během pandemie lidi logicky přešli na pivo v plechovkách a lahvích, ale ani to nedokázalo propad v prodeji kompenzovat. Loni jsme prodali o 111 milionů piv méně než v roce 2019. 

Změnily se návyky spotřebitelů v době pandemie?

Lidé stále více preferují ležáky, prémiová piva, různá speciální piva. Ale není to o množství alkoholu a síle piva, je to o chuťových vlastnostech a atraktivitě produktu. To dokazuje i velký úspěch naší loňské novinky Radegast Ratar. Jde o novou kategorii – výčepní speciál, který svou stupňovitostí odpovídá výčepním pivům, ale oproti běžným výčepním pivům se vymyká svou extra hořkou a plnou chutí. Vedle toho budeme i letos podporovat nealkoholický Birell, který loni dosáhl rekordních prodejních výsledků.  

Co vypověděl poslední rok o české povaze? Jsme opravdu takoví Švejci, jak se o nás říká?

Neviděl bych to tak černě. Loni na jaře bylo skvělé vidět, jak se lidi semknuli. A to ve velkém platí i u nás v Prazdroji. Dokázali jsme flexibilně reagovat, přes novou a často obtížnou situaci jsme dokázali nepřetržitě zásobit obchody, přitom jsme dokázali nastavit maximální bezpečnostní a hygienická opatření. Bylo to velké nasazení, za které všem patří velké poděkování. 

I teď se všichni snažíme být zodpovědní - ve spolupráci se Českým svazem pivovarů a sladoven podporujeme iniciativu Bezpečná restaurace, která ukazuje, že majitelé hospod jsou schopní nastavit taková opatření, která zajistí bezpečný chod podniků i bezpečnost návštěvníkům. Vedle známého 3R máme ještě 3S - tedy pravidelnou dezinfekci stolů, důkladně umyté sklo a omezený počet lidí ve skupině.

Máte přehled kolik hospod a restaurací už se u nás neotevře?

Všechno nasvědčuje tomu, že neotevře jen zlomek. My víme asi o 200 hospodách. Tedy kolem jednoho procenta našich zákazníků. Samozřejmě je otázkou, jak jim byznys půjde. Ale jasně se ukázalo, že hospodský to hned tak nevzdá. Konec konců jde o životní styl, mnohdy o povolání, které se v rodině dědí. Česká pivní kultura je fenomén, který má v Česku letitou tradici a věřím, že Češi své hospodské podrží a vrátí se k nim. Je to zkrátka na nás všech.

Procestoval jste díky své profesi kus světa. Kde se vám nejvíce líbilo a proč? 

Každá země, kam jsem se s pivem dostal, byla svým způsobem krásná. Z těch nejvzdálenějších měst sem určitě patří New York a San Francisko v USA, kde jsme začínali s mezinárodní soutěží výčepních Pilsner Urquell Master Bartender.  Londýn ve Velké Británii a anglické hospody mám rád pro skvělou atmosféru, Dublin v Irsku mne oslovuje skvělým stoutem (svrchně kvašená piva z praženého ječného a někdy ovesného sladu, pozn.red.). Nádhernou přírodu i špičkové pivovary jsem viděl v Jižní Africe a samozřejmě hned vedle v Bavorsku jsou skvělá pšeničná piva. Také nemohu zapomenout na Skandinávii a perfektně ošetřené pivo třeba ve Stockholmu. 

Která místa v Plzeňském kraji máte rád a proč?

Plzeňský kraj je krásný celý, a proto jmenovitě připomenu hlavně mé dětství a rodné Žerovice, školní léta v Přešticích a volné chvíle v Nezdicích – to vše na jižním Plzeňsku. K tomu samozřejmě musím přidat samotné město Plzeň, které vyrůstá v nádhernou evropskou metropoli. A přírodu, kterou máme na Šumavě nebo v Brdech, nám mohou závidět úplně všichni.

Jak konkrétně zasáhla pandemická opatření do vašeho soukromého a profesního života?

Hlavní náplní mé práce je péče o hospody a výčepní. Loni jsme se logicky zabývali spíš jejich podporou, než že bychom je objížděli a kontrolovali kvalitu čepování. Zato doma jsem si musel zase osvojit spoustu dovedností, které už jsem dlouho nepotřeboval. Třeba jak poznat nulák od fáze. 

Ví se o vás, že rád hrajete golf. Kde se vám dobře hraje?

Velký dík za moje úplné začátky a Zelenou kartu patří golfovému trenérovi panu Oldovi Nechanickému z Royal Golf clubu v Mariánských Lázních. A protože jsem z Plzně, jsem od začátku členem Golf Parku Plzeň, který se dnes jmenuje Greensgate Golf & Leisure Resort. To jsou opravdu dvě nádherná hřiště. To plzeňské je podle mě z nejlepších v České republice a je to krásné lákadlo pro návštěvu Plzeňského kraje. Asi nejdále jsem hrál na hřištích v Keni, na Floridě a v Texasu. Golf je sport, při kterém jste celý den v přírodě, a tím je krásný. Ale největší můj současný koníček je moje hovawartí fenka Colombína. Ovšem ta také touží být co nejvíce v přírodě, a tak na golf už není moc času.  

Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!