Jedním z hostů Podzimního knižního veletrhu byl také fotograf a divadelník Miloš Dvořák. Ten v Havlíčkově Brodě představil čtenářům druhý díl své knihy Malý průvodce po hrobech velkých, ve které putuje po českých hrobech slavných osobností. „Vznik dalšího dílu byl vlastně přirozený, v naší zemi je stále spousta zapomenutých umělců a bohužel i těch, kteří umírají,“ řekl Dvořák v rozhovoru pro REGIONVYSOČINA.CZ.
Po úspěchu prvního knižního vydání fotografií hrobů slavných se Miloš Dvořák rozhodl sestavit druhý soubor fotografií čítající na 250 vzpomínkových míst významných umělců.
Jak jste se dostal k něčemu takovému, jako je focení hrobů?
Bude to asi deset let, kdy jsem začal spolupracovat s Národním divadlem. Dostal jsem se tenkrát do jejich archivu, kde jsou od roku 1881 uchované veškeré inscenace a organizoval jsem výstavy významných umělců Národního divadla, živých i zesnulých. To vlastně vedlo k nabídce, abych začal fotit také jejich hroby. A když už jsem chodil po tom hřbitově, začal jsem si více všímat i hrobů dalších slavných – sportovců, zpěváků… A tak to vlastně celé vzniklo.
Dokážete říci, který hrob na vás zapůsobil nejvíc?
Hodně se mi líbil hrob architekta Františka Bílka v Chýnově, mám rád jeho tvorbu. Ale zmínil bych třeba i Březinův hrob v Jaroměřicích nad Rokytnou, ten jsem chtěl hodně vidět a podnikl jsem tam v létě cestu speciálně jen kvůli tomu. Konečně bylo takových hrobů asi víc, ale jakmile člověk vyfotí ten, o který stojí, tak automaticky přijde něco dalšího, po čem začne toužit.
Jezdíte někdy fotit hroby i do zahraničí?
To ne, já se věnuji jen těm českým. Zahraniční fotografie mám spíše od svých známých, třeba hrob Škvoreckého. Ten má pochované rodiče v Náchodě a někdo na jejich hrob přidal také vzpomínku na syna, takže v případné další publikaci bych k tomu rád přidal právě i obrázek místa jeho posledního odpočinku v Torontu. I v mých předchozích knížkách jsem občas musel udělat výjimku a uveřejnit fotografii od někoho jiného, protože jsem se na to místo třeba nedostal.
A co vaši blízcí vůbec říkají takovému nezvyklému koníčku?
Podporovali mě v podstatě od začátku, já osobně na tom ani nic morbidního nevidím. Vždyť když se procházíte po Olšanech, tak se tam běžně pohybují milenci nebo maminky s kočárky. Herec Radovan Lukavský, který bydlel kousek od Olšanských hřbitovů, dokonce tvrdil, že je to nejlepší místo, kde se dá nastudovat role.
Text: Vendula Kadlecová
Foto: Karolína Sedláčková
Foto: Karolína Sedláčková