AI mění ekonomiku: 40% pracovních míst v ohrožení a rostoucí výzvy nerovnosti

Mezinárodní měnový fond zkoumal dopad umělé inteligence na globální ekonomiku a nutnost politik pro zajištění přínosů AI. Na 40% pracovních míst ve vyspělých ekonomikách může být AI ovlivněno, což může zvýšit nerovnost příjmů a majetku. Tvůrci politik musí plánovat rekvalifikační programy a sociální záchranné sítě, zatímco různé ekonomiky potřebují investovat do infrastruktury, inovací a dovedností.

Mezinárodní měnový fond zkoumal transformační potenciál umělé inteligence na globální ekonomiku a potřebu politik, které by zajistily přínos AI pro lidstvo.

Globální dopad na zaměstnanost

Očekává se, že umělá inteligence ovlivní téměř 40 % pracovních míst na celém světě. Ve vyspělých ekonomikách by mohla ovlivnit přibližně 60 % pracovních míst. Jedinečná schopnost AI ovlivňovat vysoce kvalifikovaná pracovní místa ji odlišuje od tradiční automatizace.

Rozdílné dopady v různých ekonomikách

Vyspělé ekonomiky mohou pocítit jak významná rizika, tak příležitosti plynoucí z AI, zatímco rozvíjející se trhy a rozvojové země, které jsou AI méně vystaveny, mohou čelit méně bezprostředním narušením, ale hrozí jim zaostávání kvůli nedostatečné infrastruktuře a kvalifikované pracovní síle.

Obavy z nerovnosti

V rámci jednotlivých zemí by AI mohla prohloubit příjmovou a majetkovou nerovnost. Může zvýšit produktivitu a mzdy těch, kteří umělou inteligenci dokážou využít, ale zanechat pozadu ty, kteří ji využít nedokážou. Potenciál AI nesmírně doplňovat pracovníky s vysokými příjmy by mohl nerovnost dále zvyšovat.

Tvorba politik a připravenost na AI

Tvůrci politik se musí zabývat výzvami, které AI přináší, a zaměřit se na komplexní sociální záchranné sítě a rekvalifikační programy. Index připravenosti na AI vypracovaný MMF hodnotí připravenost zemí na AI a zdůrazňuje větší připravenost bohatších ekonomik.

Analytický přístup k dopadům AI

Analýza zdůrazňuje naléhavou potřebu vyspělých i rozvojových ekonomik přizpůsobit se vývoji AI. Vyspělé ekonomiky by se měly zaměřit na inovace v oblasti AI a regulační rámce, zatímco rozvíjející se a rozvojové ekonomiky by měly investovat do digitální infrastruktury a dovedností pracovní síly.

Jak poznáme, že AI zvyšuje produktivitu nebo že AI bude představovat existenční hrozbou pro lidstvo?

Ekonomie odpovídá: porostou úrokové sazby. Podle standardní teorie ocenění aktiv by obě možnosti předpovídaly velký nárůst reálných úrokových sazeb v důsledku tzv. 'vyhlazování spotřeby'. Z jednoduché logiky vyplývá, že při očekávání buď rychlého růstu, nebo budoucího vyhynutí budou totiž lidé méně spořit, což zvýší reálné úrokové sazby.