Dva tisíce let simulantů - od Odyssea po „sick days“

Předstírání nemoci není vynález dnešních „sick days“. Od Odyssea, který se chtěl vyhnout Troji, přes Galénovy rafinované testy na simulanty až po selfie z dovolené během neschopenky se táhne jeden příběh: když přináší výhody, nemoc se může stát scénářem. Jak lékaři i společnost poznají, kde končí soucit a začíná lest?

Předstírání nemoci má dlouhou historii — od Odysseova vyhýbání se válce přes Galénovy triky na odhalení simulantů až po dnešní „sick days“ zneužité pro volno. Z příběhů i lékařské praxe plyne jednoduché poučení: když je ve hře zisk, nemoc se může stát nástrojem — a úkolem lékaře (i společnosti) je rozlišit, kdy jde o skutečnou potřebu a kdy o lest.

Odysseus - první zpráva o simulantství

V jedné z legend hrdina Odysseus předstírá šílenství, aby se vyhnul trojské válce: orá písek a chová se nepříčetně. Jeho lest však prohlédne Palamédés, který před pluh položí malého Telemacha — Odysseus syna instinktivně chrání a prozradí se. Motiv „nemoc jako únik“ tak dostává archetypální podobu: když nemoc přináší výhodu, někdo ji může sehrát.

Římský otrok s „bolavým kolenem“ a Galénova zkouška

Řecký lékař Galén (129–216 n. l.) popisuje případ otroka, který se chtěl vyhnout práci údajnou bolestí kolene. Aby byl přesvědčivější, vyvolával zánět thapsií (Thapsia garganica), rostlinou, jež dráždí a otéká. Galén zaznamenal proměnlivé, rozporné popisy bolesti — jednou „napětí v kloubu“, jindy „pulzování uvnitř“ či „píchání jako jehlami“ — a nasadil placebo chladivou mast, která by skutečný vnitřní zánět zhoršila. Otrok po chvíli tvrdil, že bolest zcela ustoupila — a podvod se provalil. Následoval návrat do práce.

„Natřu ti koleno lékem a bolest přestane okamžitě.“ — po aplikaci masti, která jen chladí podráždění z thapsie, pacient hlásí úlevu. Kdyby šlo o skutečný vnitřní zánět, chlad by bolest naopak zvýraznil.Galen

Jak lékaři odhalovali simulanty

Galén radil, aby se nemoc „zkřížila“ s návratem povinností a omezeními: kdo se chce léčit, přijme i nepohodlí (omezí víno, hostiny, horké koupele, sex). Ochota nést důsledky léčby je silný behaviorální marker skutečné choroby. K tomu přistupují nesoulady v anamnéze, objektivní nálezy a někdy i diagnostické „zátěžové“ testy, které simulant neustojí.

Když je lest „ospravedlnitelná“

Antické texty občas připouštějí morální ambivalenci. V románu The Ephesian Tale (2.–3. stol. n. l.) hrdinka Anthia předstírá epilepsii, aby unikla prodeji do prostituce. I zde platí: účel (sebezáchrana) může být považován za vyšší dobro, přesto jde o klam, který nese následky.

Moderní simulantství: staré triky v novém kabátu

Dnes se mluví o „sick days“ zneužitých pro volno, o „zázračných uzdraveních“ po víkendu nebo o sociálních sítích, které usvědčí údajně nemocného z aktivní zábavy. Podstata se nemění: nemoc budí soucit a soucit lze zneužít. Proto je v pracovním právu i medicíně klíčová rovnováha mezi ochranou skutečně nemocných a prevencí zneužití.

AI Shrnutí (FAQ)

Předstírání nemoci kvůli výhodě (vyhnutí se válce, práci, trestu) se objevuje už v řeckých mýtech a římských spisech. Když nemoc přináší benefit, objevuje se motiv lsti.

Sledoval rozpory ve výpovědích, používal jednoduché zkoušky (např. chlad na „zánět“) a všímal si, zda pacient přijímá omezení léčby. Placebo odhalilo simulaci.

Výjimečně literární příklady (např. Anthia) ukazují lest jako prostředek sebezáchrany. V reálném světě ale zůstává klam problémem — pro důvěru i spravedlnost.

„Sick days“ bez nemoci, sociální sítě odhalující rozpor s neschopenkou, tlak na HR a lékaře. Cílem je chránit nemocné a zároveň bránit zneužití.