Karel Hartig, první starosta Žižkova, byl vlastencem ovlivňujícím názvy lokálních budov a ulic. Ve svém boji proti rakouské moci a komunistické ignoraci nese velký podíl na podobě Žižkova. Byl také úspěšným podnikatelem, který spojoval národní cítění s podnikáním.

Karel Hartig, první starosta městské části Praha–Žižkov, nebyl jen obyčejnou historickou postavou, ale vlastencem, který své lásky k vlasti vtiskl do názvů budov a ulic čtvrti, kterou založil. Jeho angažovanost činila z něj soupeře rakousko-uherského mocnářství a bývala důvodem k vyšetřování ve vězení. Žižkov, jak ho známe dnes, mohl jednou nést úplně jiné jméno a nemít své tradiční stavby jako je krásná radnice, škola či Občanská záložna. Významný byl rovněž Hartigův boj proti komunistické ignoraci, držící místo až do nedávné doby, kdy se jeho jméno objevilo na hlavní žižkovské tepně, nahrazující maršála Koněva.

Příběh Žižkova začal svatbou Karla Hartiga a Amálie Stomeové v roce 1865. Tato událost byla klíčová, protože s sebou přinesla pozemky kolem usedlosti Pražačka. Hartig, jehož kariéra směřovala od zedníka ke staviteli, zdařile zhodnotil věno své nevěsty. Významně proměnil oblasti kolem Pražačky a Malá a Velká Ševčíková na stavební parcely. Rok jejich svatby je zároveň považován za rok vzniku Žižkova, přestože tenkrát nesl ještě název Vinohrady, podle kdysi rozšířených vinic v oblasti.

Karlovo vlastenectví nebylo jeho jedinou charakteristikou. Byl také podnikatelem mezi českými 'gründery', kteří spojovali národní cítění s podnikatelským talentem. U Žižkova vybudoval 60 domů a jeho pozoruhodná stavební historie zůstává viset ve vzpomínkách místních, neboť žádná z jeho staveb nikdy nezkolabovala – na tuto skutečnost pravidelně poukazuje jeho potomek Filip Stome.

Mezi nejznámější Hartigovy stavby na Žižkově patří tehdejší radnice, občanská záložna na Prokopově náměstí a škola na náměstí Komenského. Ulice pojmenovával podle husitských osobností, čímž vyjadřoval svůj přínos k budování české identity.

Historie Žižkova nese mnoho nuancí a příběhů. Mezi Hartigovy aktivity patřilo mnoho národních akcí. Heslo se stalo nástupcem tradice, ale jeho aktivity narážely na odpor rakousko-uherské moci, která jej kvůli patriotismu a národním aktivitám několikrát vyšetřovala. Odměnou za jeho snahy byly například pamětní desky či husitské sochy v Žižkově.

Za socialismu Karel Hartig nebyl příliš zmiňován právě kvůli svému liberálnímu smýšlení a politické angažovanosti, což neodpovídalo tehdejším ideologickým představám. Přesto se mu nakonec uznání dostalo téměř 120 let po smrti, kdy byla Koněvova ulice přejmenována na Hartigovu, v reakci na válečnou agresi na Ukrajině.