Les, nebo ulice? Procházka, která léčí hlavu, nemusí vést jen do přírody

Procházky v přírodě jsou známé pro své pozitivní účinky na zdraví, ale i městské prostředí může být prospěšné, pokud se zaměříme na zeleň a historické prvky. Výzkum ukazuje, že městská procházka může obnovit pozornost a snížit úzkost.

S každým krokem po lesní stezce vám pod nohama křupou spadané listy. Cesta se vine podél potoka, který hučí a bublá přes hladké šedé kameny, zatímco vítr rozechvívá větve nad hlavou. Teď si tenhle uklidňující obraz porovnejte s tím, co často míjíme ve městě – provoz, davy lidí, beton a sklo. Co se zdá být lepší pro vaše zdraví?

Je dobře prokázáno, že procházky v přírodě zvyšují fyzické i duševní zdraví, snižují stres a obnovují pozornost. Výzkumy ale stále častěji ukazují, že správně zvolená procházka ve městě může přinášet také překvapivě mnoho benefitů pro psychiku.

Nezapomínejte na pouliční stromy

„Většina měst má nějakou zeleň. Ať jste kdekoliv, obvykle můžete najít pěkný strom.“Whitney Fleming

Připomíná, že samotná procházka – považovaná za mírné cvičení – je obecně velmi prospěšná: může snižovat riziko srdečních chorob, vysokého krevního tlaku, demence, deprese a mnoha typů nádorových onemocnění. Chůze v přírodě navíc přináší benefity nad rámec samotného pohybu: lidé mají vrozenou, evolučně danou tendenci přírodu vyhledávat a být jí „jemně fascinováni“.

Fleming se podílela na výzkumu, který ukázal, že lidé, kteří měli během procházky vědomě sledovat rostliny, byli po návratu znatelně méně úzkostní než ti, kteří se soustředili na objekty vytvořené člověkem (budovy, auta, výlohy). Skupina zaměřená na zeleň navíc uváděla více pozitivních emocí a pocit většího duševního občerstvení.

„Mít přírodní prvky ve městech je opravdu důležité – můžete z nich profitovat, i když jste v jinak nepřírodním prostředí.“Whitney Fleming

Živá náměstí i budovy mají co nabídnout

Další výzkumníci zpochybňují představu, že města jsou ze své podstaty jen stresující, vysvětluje Cesar San Juan Guillen, profesor sociální psychologie na University of the Basque Country ve Španělsku.

Většina starších studií byla k městskému prostředí spíše zaujatá – porovnávala přírodní scenérie s těmi nejstresovějšími městskými lokalitami, například ulicemi s hustým provozem. Novější práce ale ukazují, že ne všechna „města“ jsou stejná.

San Juan Guillen ve svém výzkumu porovnával lidi, kteří trávili čas v zeleném městském parku, s těmi, kteří navštívili rušné náměstí s historickým kostelem, hřištěm a bary. Obě skupiny vykazovaly zlepšení kognitivního výkonu a pozornosti a méně negativních emocí, jako je úzkost, nepřátelství či únava.

Zajímavé je, že skupina na rušnějším náměstí se cítila ještě více energizovaná a méně stresovaná. Město tedy nemusí být jen „překážkou“, ale může nabídnout vlastní typ „jemné fascinace“ – kombinaci podnětů, historického kontextu, architektury a života kolem, která naši pozornost občerstvuje jiným způsobem než lesní pěšina.

„Tohle neplánované, jemné zaměření může být v obnově pozornosti, kterou vyčerpáme prací či studiem, někdy dokonce účinnější.“Cesar San Juan Guillen

Tristan Cleveland, poradce pro urbanismus z kanadské firmy Happy Cities, říká, že environmentální psychologie, neurovědy a architektura dnes stále víc propojují své poznatky, aby lépe pochopily, jak lidé reagují na vystavěné prostředí.

„Když lidé procházejí kolem prázdných, nečleněných stěn, skutečně chodí rychleji – jako by se snažili místu co nejrychleji uniknout.“Tristan Cleveland

Dodává, že tam, kde jsou výlohy, kavárny, lavičky, stromy, detaily na fasádách nebo výhledy do dvorů a zahrad, lidé naopak zpomalují, častěji se zastaví a víc interagují s ostatními. Město tak může posilovat nejen duševní pohodu, ale i sociální vazby – pokud je navržené tak, aby se v něm dalo příjemně chodit.

Když přemýšlíme, kudy se ve městě procházet, Cleveland doporučuje hledat místa, která v nás vyvolají pocit jemné fascinace. Poznáte je podle tzv. „testu prvního polibku“: je to trasa nebo místo, kam byste si dokázali představit vzít někoho na rande? Pokud ano, pravděpodobně nabízí dostatek podnětů, bezpečí, klidu i krásy.

Annabel Abbs-Streets, autorka knih The Walking Cure a 52 Ways to Walk, říká, že tento pocit blaženosti z chůze zažila na mnoha místech – od historických center evropských měst po tiché čtvrti s parky a hřbitovy. Doporučuje vyhledávat „průchozí“ města, kde se dá chodit pěšky delší trasy, ale stejně tak i menší, lidsky měřítkové ulice nebo historické hřbitovy, které spojují klid, historii a zeleň.

„Není to tak, že zelená je vždy dobrá a šedá vždy špatná. Pravda je, že zelené a šedé prostředí jsou prostě velmi odlišné – a ten kontrast může být někdy sám o sobě prospěšný.“Annabel Abbs-Streets

Tipy pro městské procházky

Co z toho plyne pro česká města? I v Praze, Brně, Plzni nebo Ostravě lze najít trasy, které spojují zeleň, historii i „jemnou fascinaci“:

Vyhledejte stezky podél řeky, kde se střídají stromy, mosty, kavárny a výhledy na historické budovy.
Projděte si staré čtvrti s náměstími, kostely, parky a dvory – ideálně v době, kdy je menší provoz.
Všímejte si detailů: oken, balkonů, soch, ozdob na fasádách, starých schodišť nebo dláždění.
I krátká „mikroprocházka“ kolem bloku, při které si vědomě všímáte stromů, trávníků nebo květináčů na ulici, může přinést krátký mentální reset.

Méně důležité je to, zda jste uprostřed divoké přírody, a více způsob, jakým vnímáte okolí. Příroda i město mohou být léčivé – každé jinak.

Shrnutí AI

Procházky v přírodě mají jasně prokázané benefity: snižují stres, zlepšují náladu i pozornost. Novější výzkumy ale ukazují, že správně zvolená procházka ve městě – s kombinací stromů, historických budov a živého veřejného prostoru – může být psychicky velmi přínosná a někdy i více energizující než klidný park.

Studie ukazují, že lidé, kteří během procházky vědomě sledují rostliny a přírodní prvky, jsou po chůzi méně úzkostní a v lepší náladě než ti, kteří se soustředí na budovy a auta. Stačí všímat si stromů, keřů, květin nebo výhledů do parků – i v jinak „šedém“ městském prostředí.

Města nejsou od přírody „špatná“. Rušná náměstí s historickými budovami, kavárnami a hřišti mohou nabízet jemnou fascinaci, která obnovuje pozornost a snižuje negativní emoce. Záleží na konkrétním místě: ulice s těžkým provozem vyčerpává, zatímco živé, členité a estetické prostředí může být velmi osvěžující.

„Test prvního polibku“ je jednoduchá pomůcka urbanistů: zeptejte se, zda byste si dokázali představit vzít někoho na rande právě na to místo nebo trasu, kterou zvažujete. Pokud ano, prostředí má pravděpodobně dostatek bezpečí, krásy, podnětů a intimity – tedy i potenciál být dobrým místem pro duševní regeneraci.

V českých městech má smysl vyhledávat trasy, které propojují zeleň, vodu, historické prostředí a „lidské měřítko“ – nábřeží, parky, stará náměstí, klidné uličky. Klíčové je chodit pravidelně, všímat si detailů a dávat pozornost přírodním prvkům tam, kde se ve městě objevují – od velkých parků až po jediný strom v ulici.