Pánům Hansi Laubmeierovi, Helmutu Roitovi a Aloisi Rötzeremu. Ocenění převzal z rukou radního Picky pan Hans Laubmeier v Domě přírody Českého lesa v Klenčí pod Čerchovem.

„Všichni tři se již po dvě desetiletí zásadním způsobem a trvalou činností zasluhují o zatraktivnění a zachování této významné lokality. Obec Lučina je jednou z padesáti obcí, které byly po druhé světové válce v pohraničí vysídleny.  V dnešní době je opět díky své jedinečnosti a atmosféře, vyhledávaným turistickým cílem na Domažlicku a de facto i místem česko-německého setkávání a symbolickým pietním místem a připomínkou společné minulosti a soužití,“ vyzdvihl krajský radní Libor Picka.

Aktivity ke znovuobnovení Lučiny dal do pohybu především Hans Laubmeier, který působí jako dlouholetý předseda sdružení rodáků z této oblasti. Společně s Helmutem Roithem a Aloisem Rötzerem strávili stovky hodin dobrovolnické práce údržbou třiceti odkrytých objektů a spolupracovali na vzniku naučné stezky.

„Bez úsilí a práce těchto mužů zapálených pro znovuobnovení povědomí o místech, kde kdysi tepal život místních ve vzájemné pospolitosti a byl domovem všem, by dnes Lučina zdaleka nenabízela tak jedinečný zážitek a atmosféru, jako je tomu nyní. Zaslouží si naše poděkování i společenské ocenění,“ řekl závěrem radní L. Picka.

O obci Lučina

Lučina, německy nazývaná Grafenried, bývala sudetskou obcí v okrese Domažlice. Ležela při současných česko-bavorských hranicích západně od Nemanic, avšak zanikla v padesátých letech 20. století, kdy zde vznikala neprodyšná železná opona. Dnes z bývalé vesnice zbylo jen několik zřícenin. Skutečným klenotem je kostel sv. Jiří, jímž před lety obnova Lučiny začala. Ze země vystupují částečně odkryté a částečně nově doplněné obvodové zdi, presbytář s oltářní menzou, sakristie i zbytky věže, v jejímž nároží je zasazen základní kámen s letopočtem 1775.