Dlouholetá kronikářka a výrazná osobnost kulturního a společenského života města Ostrova paní Walburga Mikešová oslavila v nedávné době životní jubileum.

Dlouhodobě se angažuje ve Spolku přátel města Ostrova, spolupracovala na záchraně historických památek a doplňování sbírky ostrovského historického porcelánu značky PULS. Stále spolupracuje s německým krajanským spolkem Heimatverband Schlackenwerth, účastní se pravidelně akcí s partnerskými městy Rastatt a Wunsiedel. Je rovněž dlouholetou členkou Kulturní a propagační komise. V Ostrově působila nejprve jako programová referentka Domu kultury a později jako dlouholetá ředitelka této organizace. Do Ostrova přesídlila z Kraslic.

„Já jsem předtím dělala v Městské osvětové besedě v Kraslicích, kde jsem byla dokonce s Mirko Čechem a to byl otec Borise Rösnera. A tak jsme tam dělali kulturu, než se postavil ten Dům kultury v Kraslicích. To pak přešlo pod Amati a já jsem zůstala pak na tom Národním výboru chvíli. Pak jsem dělala v učilišti v Amati, ale to bylo krátkou dobu, protože pak jsem se provdala do Ostrova a šla jsem rovnou dělat do kulturáku,“ vzpomněla kronikářka na to, co předcházelo jejímu působení v Ostrově. 

Ze své práce v Kulturním domě v Ostrově ráda vzpomíná na Dětský filmový festival, který přetrval dodnes, i přes problémy v 90. letech. 

„Já si myslím, že to je úžasná věc, že to hlavně vydrželo, protože nastalo období, kdy se netočily filmy, protože v každém ročníku bylo takových 11, 12 soutěžních filmů. To byly příběhy a školy na to chodily a i veřejnost. A pak tedy pak nastalo období, kdy se moc netvořilo, ale televize se tím zabývala, takže jsme to rozšířili na televizní tvorbu a Ota Hofman jezdil. Nejdříve to byla přehlídka, tak to začal Ota Hofman jezdit a pak vlastně to přetrvalo. On to tak trošku zaštiťoval, se dá říci,“ popsala Mikešová. 

V roce 2007 obdržela paní Mikešová cenu za 2. místo v celostátní soutěži „Kronika roku“ za mimořádnou obsahovou a formální kvalitu městské kroniky. V témže roce obdržela titul Občan města Ostrova. O šest let později jako laureátka národní „Ceny Ď“ za dlouhodobou podporu kulturního života stanula při vyhlášení na prknech Národního divadla. V méně viditelné práci kronikářky města se paní Mikešové propojují její zájmy.

„Já si myslím, že jak na to, abych mohla být mezi lidmi. Druhá věc je, že to je zrovna oblast, která mě baví a i to, že se zúčastňuji akcí a prostě že jsem jako součást těch akcí, že nesedím doma nebo nakrmím na náměstí vrabce. Takže si myslím, že je to o tom, že člověk je zvyklý na lidi, potřebuje ty lidi kolem sebe. O tom to je,“ potvrdila jubilantka. 

Ve Spolku přátel města Ostrova, kde působí několik desítek členů, se rozvíjí nejen společenské povědomí o městě, ale také se čerpají informace od pamětníků.

„Pokud se jedná o členské schůze spolku, tak ty děláme tak dvakrát do roka, ale jinak je setkání pamětníků. To vlastně začal pořádat Spolek přátel města, ale zaštiťuje to město jako takové a takže se pravidelně setkáváme také jednou za rok. Vždycky v říjnu, většinou to je druhý týden v říjnu a nebo třetí týden. A jezdí sem někteří i pamětníci, kteří třeba žijí v Plzni nebo v zahraničí a přijedou. A to je taky dobře. A důležité je, že oni třeba mají u sebe materiály, fotodokumentaci. Takže zase člen, badatel Pepa Macke, vždy už to s nimi probere a tak to soustřeďuje to taky,“ přiblížila paní Mikešová. 

Zdroje ze spolku využívají také studenti vysokých škol nebo zdejšího gymnázia při svých seminárních a dalších pracích. Pořádají se také besedy. Velkým úkolem spolku byla záchrana a udržení významné ostrovské památky zvané Posvátný okrsek. Radost paní Mikešové také dělá celková proměna města po roce 1989.

„Hlavně tedy Staré město, protože to dřív nebylo až tak pěkné. Tak to určitě. A hlavně tedy tady celé Staré město se dá říci, včetně klášterního areálu, Zámku, Paláce princů, park, to všechno jako to je nádhera. A každý, kdo sem přijede na návštěvu i z těch mých známých, tak říkají - to je tak nádherné město. Tak samozřejmě my třeba vidíme některé ty nešvary nebo ale jako opravdu je a já jsem ráda, že jsem tady. Já třeba ráda chodím mezi rybníky nahoru tam k nemocnici, tam člověk relaxuje. A ty se taky upravily, tam je to krásně upravené taky,“ poukázala na zajímavá místa pamětnice. 

Připojujeme se k řadě gratulantů k 85. narozeninám paní Walburgy Mikešové a přejeme spolu s ostatními pevné zdraví, radost a další roky plné inspirace a setkávání.