Mezinárodní divadelní festival s názvem Soukání, pořádaný Základní uměleckou školou Ostrov, se v letošním roce musel vypořádat se změnou zázemí. To poskytoval přehlídce mladých herců od 12 do 15 let zdejší Dům kultury, nyní procházející zásadní rekonstrukcí.

Podmínek se pořadatelé zhostili s odhodláním a pod městem zafinancovaným šapitó ve zdejším zámeckém parku nakonec proběhl výjimečný ročník. 

„Určitě přinesly možná větší komunikaci a takovou sevřenost, protože to šapitó samozřejmě není tak obrovské jako Dům kultury. Takže bych řekla, že účastníci si byli mnohem blíž. A bylo to ostatně i vidět právě v zahradách parku, kdy najednou se každý nezaleze někam na stranu, neotevře si mobil, protože v parku není wifina a najednou si ty děcka i dospělí sednou k sobě, povídají si, dají si k sobě židličky nebo tedy taková malá puzzle, nebo sedí jen tak v trávě a povídají a povídají a to je asi to nejcennější,“ popsala ředitelka ostrovské ZUŠky Irena Konývková. 

Akce, která je s Ostrovem spjatí již téměř tři desetiletí, začala ve středu 30. dubna a jeho zahájení bubenickou skupinou a další program si nenechali ujít ani členové vedení města. 

Po čtyři dny měli možnost návštěvníci zhlédnout řadu představení, ať už domácího Hop – Hop, tak i zahraničních souborů. Ze Slovenska přijely dva soubory – Divadelný súbor ATĎ ze Žiaru nad Hronom a Naboso z Nitry. Z litevské Plungé přicestoval soubor Saula. Estonské hlavní město reprezentovala Tallin reprezentovala skupina Flying Cow. Exotický jihokorejský Tongyeong vyslal uskupení Beoksugol. 

„Tento festival je krásnou akcí. Mnohá setkání s lidmi z různých zemí nás spřátelilo, je to skvělé a já věřím, že se sem příští rok podíváme znovu,“ uvedl Kim Yonghwi.

Univerzálním jazykem festivalu je angličtina, se kterou se mladí lidé z různých koutů světa dorozumívají bez větších obtíží. 

„A hlavně jsou to divadelní děti a divadelní děti se učí komunikaci a nebát se vystoupit, říci si svůj názor. A ono se to samozřejmě pak odráží i v té komunitě. Tak slyšíte tady možná za mnou, jak se radují společně. Nedělá jim to žádný problém,“ potvrdila ředitelka. 

Jihokorejský soubor ukázal také řadu tradičních nástrojů, které zazněly i během prezentace výsledků workshopu s ostatními účastníky. 

„My hrajeme tradiční korejskou hudbu a s účastníky se nám spolupracovalo velmi dobře. Mezi nástroje, které znějí jako doprovod najdete jing, Kkaengwari a janggu,“ dodal Yonghwi.

V pátek přivítal členy vedení delegací v budově ostrovského městského úřadu starosta Pavel Čekan. Hosté se dozvěděli nejen o historii města a zajímavostech, ale také si odnesli drobné suvenýry. 

Název festivalu značí podle zakladatelky pohyb a spolupráci. 

„Nasoukám se k nějakému kamarádovi, k příteli, nasoukám se k nějaké profesi, protože jsou tady různé semináře, které jsou většinou na divadelní techniku nebo něčím, co je podobné k divadlu a co se v divadle dá použít. Takže i divadla nevybíráme podle toho, jaké téma zrovna hrají, ale jaké téma mladé lidi v současné době baví a o kterém nebo téma spíše trápí já bych řekla, než baví a o kterém chtějí vypovídat. Takže téma říkám je soukání, pojďme si nasoukat naše problémy, naše chutě, sdělení a pojďme si o tom povídat,“ prozradila Konývková. 

Mezi mladými i letos dominovala řada výrazných témat, v nichž se odráží obavy ze současné situace.

„Ježíši, byla tady představení, která se týkala i války. Byla tady představení, která se týkala toho, že když někdo někomu ubližuje. Bylo tady téma sítí sociálních nebo ovládání médii či nějakým počítačem. Takže samozřejmě, že současná doba se velmi objevuje právě v těch představeních,“ potvrdila ředitelka. 

Nejviditelnější součástí akce je oblíbený průvod městem. Přes krásné kulisy historického parku došlo veselé procesí až k Posvátnému okrsku. Na prostranství je přivítal scénograf Tomáš Žižka, který si se studenty připravil speciální performanci vztahující se ke zdejší legendě. 

„Mně to přišlo strašně zajímavé a jsem byl zvědav, zda nejen moje citlivost, ale ta studentská citlivost se k tomu vůbec budou jako nalaďovat nebo vůbec, jestli to pochopí. A je zaujal ten příběh toho pětiletého kluka, který neuměl mluvit nebo prostě měl defekt, nějak byl zdravotně postižený a najednou se to tak pochopili, že se jich to nějak blízko, někteří z nich začali vzpomínat, že dokonce sami měli takové jako trauma mluvit nebo vůbec se projevit, že rodiče s nimi lomcovali, chodili na nějaké psycho poradny a vlastně najednou tak mi to přišlo, že je to docela aktuální téma a že se k tomu místu váže nejenom ten příběh, ale jako péče o ten prostor,“ popsal autor. 

Představení dokresloval improvizační hudební živě hraný doprovod na nezvyklý nástroj, elektrifikovaný samorost. 

„To jsem náhodně objevil, když jsem čistil. Chtěl jsem původně dělat pro své děti rodokmen své rodiny jako rodové kořeny, takže je to kořen. A jak jsem to brousil a různě škrábal, tak jsem zjistil, že to rezonuje, že vlastně tak jsem dal jeden snímač a začalo to hrát,“ dodal Žižka. 

Průvod poté došel až do zámku, kde proběhlo závěrečné setkání ve Dvoraně. Účastníci si pro příchozí připravili prezentace svých národních zajímavostí, drobných předmětů, ale i zajímavého občerstvení. 

„Samozřejmě bez podpory města by se to neuskutečnilo, protože šapitó, které je v parku nestojí málo peněz. Tak jako určitě je to vlastně bych řekla dvojnásobek, téměř dvojnásobek toho, co normálně dostáváme. No a pak tady máme dva významné partnery, bez kterých bychom taky to neuspořádali a to je Dům kultury, který nám poskytl v podstatě některé vybavení do šapitó, elevace, židle, některá světla a Městský dům dětí a mládeže, kde jsme uspořádali všechny semináře, takže i bez toho zázemí, že přece jenom Základní umělecká škola je daleko od parku a takhle to bylo mnohem sevřenější a šlo to více vlastně udělat. Ale já bych jako velice ráda zmínila i rodiče, kteří se na tom podíleli tím, že opět jako každý rok nachystali spousty svačin a pak zaměstnance Základní umělecké školy. A nejenom zaměstnance, ale i žáky, protože bez nich by to taky nešlo. Já jsem to říkala už v úvodu, ale když vám jde bubeník a kytarista pomáhat stavět šapitó, to, že to děláme my dramaťáci, si můj kolega Ondřej Šulc a kolegyně Daniela Šulc Králová, tak to od nás se to očekává, že to chceme, takže se na tom velmi významně podílíme. Asi se to očekává i od našich žáků, ale to, že jdou i hudebníci a pomáhají, tak to si myslím, že nám dělá velkou radost a moc jim za to opravdu, ale upřímně od srdce děkuji,“ dodala Konývková. 

Fotodokumentaci, zajímavosti i zpětnou vazbu účastníků si můžete prohlédnout na speciální facebookové prezentaci s odkazem v textové části reportáže či viditelného QR kódu na obrazovce.