PRAHA

Sčítání bezdomovců v Praze: Ztracené zelené kartičky způsobily potíže

V květnu proběhlo v Praze sčítání osob bez domova. Použitou metodou bylo rozdání zelených kartiček, které však vyvolaly problémy, protože byly často ztraceny. Akci koordinovali sociální kurátoři a pomáhala i CSSP.


Praha se v letošním květnu pokusila po třech letech znovu sčítat osoby bez domova. Metodou, kterou využili, bylo rozdání zelených kartiček lidem bez domova, kteří je měli obdržet od terénních pracovníků a za dva dny je při vrátit. Letošní sčítání bylo součástí projektu Podpora sociálního bydlení a koordinovali ho sociální kurátoři jednotlivých městských částí. Pomáhali jim pracovníci z dalších organizací, například z Centra sociálních služeb Praha (CSSP).

Podle Davida Vebera, vedoucího Úseku humanitárních služeb CSSP, byly vytvořeny specifické trasy, po kterých se vydaly dvojice sčítačů. Postupovali tak, že v úterý hledali osoby bez domova, vyplňovali s nimi dotazníky a předávali jim zelené kartičky. Ve čtvrtek pak sčítali všechny osoby na trase, včetně těch, které již kartičku obdržely. Tento postup byl implementován na základě metodologie společnosti SocioFaktor.

Nicméně, zelené kartičky se v praxi ukázaly jako problematické, protože mnoho lidí bez domova kartičky ztratilo nebo je nepovažovali za důležité uchovávat. Podobný názor sdílí i Aleš Strnad z organizace Naděje. Podle něj se jedná o nepraktické řešení a upozorňuje na to, že sčítání těchto osob je často otázkou náhody, zda se podaří někoho potkat ve správnou chvíli.

Další komplikací je, jak správně identifikovat osoby bez domova a navázat s nimi kontakt, což pracovníci Armády spásy považují za jednu z největších výzev. Navrhují, že by sčítání mohlo být efektivnější v zimních měsících, kdy osoby bez domova častěji vyhledávají útočiště v teplých ubytovnách.

Tato zkušenost sčítání osob bez domova v Praze ukazuje na komplikace, které sčítání těchto osob přináší. Sociální pracovníci však upozorňují, že bez ohledu na zvolenou metodu je klíčové přistupovat k této problematice s vysokou mírou empatie a porozumění, přičemž zároveň je nutné hledat způsoby, jak efektivně zmapovat tento sociálně kritický fenomén.