Dne 16. ledna 2026 si vedení třetího městského obvodu připomnělo dvě bolestné kapitoly našich dějin. Události, které od sebe dělí více než dvacet let, ale které spojuje společné poselství – omezování lidské svobody, potlačení základních práv a jednostranné ovládání moci.

U Památníku obětem komunistického teroru na Anglickém nábřeží položili květiny starosta David Procházka, 1. místostarosta Pavel Šrámek a místostarostové Ondřej Ženíšek a Ladislav Nový k uctění památky Jana Palacha. Student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se zde připomíná jako symbol odvahy a osobní oběti.

Jan Palach se 16. ledna 1969 na Václavském náměstí v Praze upálil na protest proti komunistickému režimu, systematickému potlačování svobod a rostoucí pasivitě společnosti po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Zemřel 19. ledna 1969 a jeho čin se stal silným mementem a symbolem boje za svobodu.

Vedení městského obvodu si v tento den zároveň připomnělo také výročí deportací židovských obyvatel z Plzeňska v lednu 1942. Symbolickou květinou na budově sokolovny ve Štruncových sadech uctilo památku těch, kteří zde byli před transporty shromažďováni.

Právě v těchto prostorách se tísnily stovky mužů, žen a dětí, spaly na slamnících a čekaly na odjezd. Z plzeňského nákladového nádraží vyjely tři transporty – 18., 22. a 26. ledna 1942 – směřující do Terezína.

Nejstarší deportovanou byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu. Nejmladší byla osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která se svou matkou válku přežila.

Obě připomínané události jsou bolestným svědectvím toho, kam může vést nenávist, lhostejnost a nekontrolovaná moc. Je na nás, abychom nikdy nepřipustili, že se podobné tragédie budou opakovat.

       Foto: Židovské muzeum v Praze