Tupozrakost, odborně amblyopie, je specifická porucha zraku, která nevzniká primárně v oku, ale na úrovni zrakového systému v mozku. Nejde o to, že by postižené oko nebylo schopné vidět, ale o to, že mozek začne upřednostňovat obraz z jednoho oka a signály z druhého postupně potlačuje. Amblyopie se vyvíjí pozvolna a často bez nápadných příznaků, takže může dlouho zůstat nerozpoznaná.

Jak tupozrakost vzniká a proč si jí člověk občas ani nevšimne?

Tupozrakost je problém spolupráce mezi okem a mozkem. Jedno oko dodává ostřejší nebo spolehlivější obraz a mozek si ho automaticky zvolí jako hlavního partnera. Druhé oko je postupně odsunuto na druhou kolej, obraz z něj se nevyužívá, a časem se jeho funkce zhoršuje. Příčin může být mnoho. Výraznější rozdíl dioptrií mezi očima, šilhání, dlouhodobě zhoršený obraz na jednom oku, ale i starší úrazy.

Největší trik tupozrakosti spočívá v tom, že se nehlásí žádnou bolestí ani dramatickým příznakem. Člověk si prostě zvykne, že trochu hůř odhaduje vzdálenosti, že občas naráží do věcí, nebo že jedno oko „táhne“ víc. Hlava si to tiše kompenzuje, a tak roky nikdo nic neřeší. To ale neznamená, že je pozdě, jenom cesta zpátky bývá o něco delší.

Léčba tupozrakosti

Základ léčby je stejný napříč věkovými skupinami: vrátit slabší oko zpátky do hry.

1. Nejdřív se srovná obraz pomocí brýlí, pokud je mezi očima rozdíl v dioptriích. Tím se vytvoří rovnější startovní čára.
2. Dalším krokem bývá aktivace slabšího oka, tedy přesně opačný postup, než mozek intuitivně dělá. Nejznámější metodou je zakrývání silnějšího oka, aby oslabené oko muselo aktivně pracovat.

I když se o tupozrakosti nejčastěji mluví v souvislosti s dětmi, protože jejich mozek reaguje nejrychleji, léčba má smysl i v dospělosti. Jen bývá pomalejší a potřebuje pravidelnost. Moderní přístupy zahrnují digitální tréninky, interaktivní cvičení nebo speciální zrakové programy, které člověka nutí zapojovat obě oči současně. Tyto metody nejsou zázrak na počkání, ale umí podpořit výsledky.

Kdy je ideální začít řešit tupozrakost

Čím dřív se začne, tím lépe, a to platí napříč věkem. Dětský mozek je sice nejpřizpůsobivější, ale i dospělý dokáže vidění výrazně zlepšit, pokud s tréninkem drží dlouhodobě. U dětí bývá známkou problému zaklánění hlavy, přivírání jednoho oka nebo potíže s přesností. U dospělých je to spíš rozmazané vidění, horší orientace v prostoru nebo unavené oči.

Jakmile si člověk těchto drobností všimne opakovaně, je dobré objednat kompletní vyšetření. Tupozrakost se dá zjistit poměrně rychle, stačí porovnat funkci obou očí zvlášť. A od toho momentu už máte plán: brýle, trénink, pravidelnost a trochu trpělivosti.

Tupozrakost není vada, kterou by člověk snadno rozpoznal. Právě naopak! Může zůstat skrytá i po mnoho let, a přitom pomalu omezuje kvalitu vidění. Vzniká nenápadně, ale řešit se dá úspěšně v jakémkoli věku.

Zdroj foto: Krakenimages.com / Adobestock.com